DEN DEVÁTÝ

Den devátý.......

Tak teda ráno to bylo vážně divný, vstanu, jdu do kuchyně pro ranní kafe, bez kterého nefunguju a.. na lince stojí všechny naše hrnce vyskládané do vratkých pyramid. Před nimi opřený kus utrženého kartonu, při bližším ohledání je to krabice od cereálií a na ní fixou obří nápis ZASRANÝ HRNCE. Tak já nevím, evidentně se mi zbláznil syn, nevím jak mám se situací naložit. Jdu se podívat k němu do pokoje, spí a tak se snažím v jeho spící tváři odhalit náznaky šílenství, zhroucení nebo jiné psychózy. No nic budit ho raději nebudu a počkám.

Dnešní den jsem zasvětila mé asi nej neoblíbenější činnosti - papírování. Zabralo mi to celé dopoledne. Plus vaření oběda a večeře. Také hodinová rouškocházka se psy a den tak nějak uplynul. Je zajímavý, jak se to strašně rozmělňuje, když nejsou termíny, které by nás popoháněly vpřed. Prostě dělám co chci a to co ne, nechám na jindy. A nakonec jsem z toho víc unavená, než když jsem v jednom kole. Je to pekelně demoralizující. Strašně se těším na zítra, musím do práce na otočku. A pak udělat týdenní nákup pro nás a několik důchodců z domu. Tak si dám čaj a jdu spát - ježiš mě už nebaví ani pít alkohol. To je strašný

O mé vizáži ani nemluvě, nehty bez mé milované manikérky Angely trpí mou náhradní péčí. Ksicht mám zrůzněný hromadou jizviček - z nudy si ho totiž čistím od neexistujícího akné. A o vlasech snad ani nebudu mluvit, myslím že domácí culíkodrdol už mi bude na hlavě držet navždy i bez gumičky.

No zítra jdu do civilizace, tak se mi snad podaří najít někde svou lidskou tvář

Jooo a co se ranních hrnců týče, když se chlapec vzbudil, opatrně, abych ho snad nepopudila, jsem se otázala jaký byl důvod jeho hrncové skulptury v kuchyni.

Odpověděl: "neptej se"

Takže tak........