DEN JEDENÁCTÝ, DVANÁCTÝ, TŘINÁCTÝ A ČTRNÁCTÝ

Den jedenáctý, dvanáctý, třináctý a čtrnáctý...

Jako já se vážně omlouvám, ale nějak se mi teď ty dny slily v jeden. Nafasovala jsem mimo plán vnuka a s devatenáctiměsíčním divochem jsem nějak prosta literárního entuziasmu. On je zlatý, vlastně je to extrémně hodné dítě, stále v úsměvu, ale pozře všechnu mou energii a čas. Vážně obdivuji ženy, které si před padesátkou pořídí ještě mimčo. Jednu takovou hrdinku mám i v okruhu nejbližších přátel a obdivuji ji. Nemyslím, že bych měla nějak málo sil, nebo stárla-to nééé, já jsem furt holčička samozřejmě. Jen si tak člověk, když děti vyrostou, zvykne na vlastní pohodu. Život hezky plyne, jste relativně svým pánem. A najednou se zas musím řídit takovými jinými časovými body. Chci si domluvit pracovní schůzku, tak si ji nedomlouvám dejme tomu ve čtrnáct hodin, ale "až se malej vyspí po o" Nevadí, že druhý účastník schůzky nemá děti, takže vůbec netuší co to je PO O. Večery neprobíhají tak, že v osm zapnu film a dám si sklenku vína, ale naopak, že až malej usne, vypnu telku, aby se nevzbudil a dám si loka z lahve. A pokud budu mít štěstí a nebudu ještě úplně únavou zmatená, trefím správnou láhev a nedopadnu tak, že místo pořádného doušku chardonnay si přihnu zbytku fenyklového čaje na dobrou noc. Mimochodem, vy, co máte děti, všimli jste si, kolik se prodává produktů s příponou "na dobrou noc", nebo "na sladké sny" nebo "na dobré usínání"? Jsou to čaje, kašičky a dokonce i dětské pěny do koupele. Resume: nefunguje to! I kdybyste to dítě vyráchali v kýblu takové pěny a připravili mu čaj a kaši do litrových lahví, výsledek bude ten, že spát půjde teprve až úplně odrovná vás.

No ale to jsem odbočila z mého karanténního deníku. Takže co je nového? Nic!

Jdu vyprat psa a vyvenčit roušku.....