DEN OSMÝ

Den osmý.......

Tak co dnes, je uklizeno, agenda do práce dávno vyřízená a co teď. Doma všechno je, není potřeba nakoupit ani do lékárny ani nikam, kam bych mohla. No tak já konečně udělám třináctou komnatu! Náš byt nedisponuje sklepem, zato má u kuchyně takovou poměrně velkou komoru. Je to prvorepublikový byt a tato místnost dříve bývala pokojem pro služebnou. Já, když jsme se sem nastěhovali, jsem laškovala s myšlenkou, zřídit si zde šatnu, protože to je můj sen už vážně dlouho. Nakonec ale moje tužby ustoupily praktičnosti a je zde komora, něco jako sklep, prostě místo pro všechno, co člověk nepotřebuje denně, ale rozhodně to ještě potřebovat bude.

Jak šel čas, místnost se plnila a plnila, až jsem jí přejmenovala na třináctou komnatu. A nyní dozrál čas na debordelizaci, třídění a vyhazování. No nebudu lhát, byla to fuška, v některých fázích to bylo i nebezpečné - když máte nad hlavou pečlivě vybalancované bedny s bůhvíčím, rozhodnete se, že je musíte probrat a začnou vás volným pádem zasypávat, není to práce pro citlivky. Každopádně se mi po víc jak dvou hodinách povedlo nemožné a komora je jak nová. Hrdě jsem zavolala syna, abych se pochlubila. Přišel, kouknul a pronesl: "co je? Ty tu budeš uklízet?" Debil!!

Při tom úklidu jsem našla roli mého krásného lina s dezénem vyplavených prken, co zbylo z chodby. A pojala jsem nápad, konečně předělat prosklenou verandu. Ta je takovým předvojem balkonku. Máme maličký balkonek, ale kdyby se spojil otevřenými dvoukřídlými dveřmi s tou prosklenou verandičkou, bylo by z toho nádherný místo pro snídaně za teplých letních jiter. A tak jsem vytrhala staré lino, položila nové, samozřejmě při té příležitosti umyla všechny ty dveře a okna vedoucí na verandu a balkon. Přestavěla nábytek a vytvořila vážně pěkné místo. Trvalo mi to skoro celý den, takže fajn, další den je za námi. Stojím tu, kochám se.

Utíkám pro syna k němu do pokoje, jako tohle už musí ocenit, vážně jsem si mákla. Beru za kliku a nic, on se zamknul, Odkdy se u nás doma zamykáme v pokojích, co to jako je? Co tam proboha dělá? Fuj, nechci to vědět. Myšlenky matky dospělého syna mi běží hlavou, když se syn ozve a vysvětlí mi, že k němu do pokoje nevstoupím. Že mám evidentně nějaký manický záchvat a že v JEHO pokoji nic předělávat nebudu.

Ach jo, a já už měla takovou krásnou vizi co mu tam vylepším. Je to konzerva, to fakt nemá po mě.

No však on vyleze, bytem voní pečená panenka na rozmarýnu s batátovým pyré a já už vím zcela jistě, že jsem se vymkla kontrole. Tahle karanténa nedopadne dobře, mám ještě mnoho dalších místností..............