DEN SEDMNÁCTÝ A OSMNÁCTÝ

Den sedmnáctý a osmnáctý....

Jak jistě vidíte, někdy tenhle deníček trochu ošvindluju více dny v jednom. To proto, že se fakt nic neděje, jako opravdu nic!!!

Za poslední dva dny jsem jen získala funkci o kterou jsem nestála. To bylo tak, můj syn je ve čtvrťáku a náhle, až nyní, on a jeho spolužáci zjistili, že nemají jako třída svého zástupce v SRPDŠ. Tudíž nemá kdo bojovat za jejich těžce vydobytá práva. Doteď žili v domění, že funkci zastává maminka jedné spolužačky a nyní jim s hrůzou došlo, že tato spolužačka se už v minulém školním roce odstěhovala a školu nenavštěvuje. No nebudu komentovat bystrost studentstva. Omlouvá je pouze kolektivní bezvědomí. A protože se stále řeší zrušený ples a s tím spojené problémy, přišel za mnou syn s otázkou, jestli se funkce ujmu. Spolužáci by prý byli rádi. Moc se mi do toho nechtělo, co vám budu povídat, tak jsem se kroutila a vyjednávala. Dohodli jsme se, že to vezmu pouze v krajním případě, když se toho neujme nikdo jiný z rodičů. Podruhé syn přišel zákeřně až večer a vyčkal dopití mé lahvinky bílého. No a tak jsem funkcionář. Sakra, sakra a ještě jednou sakra.

Od rána řeším se školou všechno možné a nelíbí se mi to.

Navíc došlo k zásadnímu zlomu mého vnímání situace v zemi. Proboha došla mi řasenka. Rozumějte, není to jen tak obyčejná řasenka z déemka, kterou bych si mohla koupit. Tahle je ze Sephory a ta je zavřená!!! Jak si mám sakra vytvořit dramatické rouško líčení očí?? To je situace. No nic, popřemýšlím nad alternativním řešením.

A navíc je pořád hnusně!

Chci svou řasenku!! Nechci být středoškolský funkcionář! Chci slunce!

Ach jo, tak dobře, tak chci aspoň víno...............