DEN ŠESTÝ, DEN SEDMÝ

Den šestý a sedmý - víkend

To byl po sto letech opravdu pohodový víkend. Nikam jsem nespěchala, nic nebylo potřeba zařizovat, takže jen pohodička s vnukem.

Tak nějak si na to klidné tempo začínám zvykat, i když na roušku si asi nezvyknu nikdy. V sobotu jsem vyběhla do lékárny. Uvědoměle jsem stála s dvoumetrovými rozestupy před vchodem a čekala, až na mě dojde řada. Mezitím jsem si chtěla pročíst nové zprávy v mobilu. Důležitý poznatek: rouška a brýle na čtení jsou neslučitelné. Vážně nevím, jak fungují třeba krátkozrací operatéři, když mají v roušce a brýlích provádět chirurgický zákrok. Budu si to muset zjistit. Nasadila jsem brýle a skrz roušku se mi během okamžiku zamžily tak, že i Rákosníček by mi tu mlhu záviděl. V ten moment lékárnice zařvala "další" a já ve zmatku brýle nesundala a naprosto slepá a v mlze naklusala do lékárny. Tedy chtěla jsem, bohužel jsem to napálila do skleněné výplně vedle dveří a zpětný náraz mě usadil na zadek na zem. Moje jediný štěstí bylo, že jsem nic neviděla, takže netuším, jestli ten záchvat smíchu ze sebe vyloudil nějaký pohledný muž. No nic

Ovšem jinak to byl vážně hezký víkend. V neděli jsem zajela za mámou, doplnit jí zásoby - cigarety a kafe.

Po cestě mi došla zajímavá věc. Já se obecně cítím dobře v autě, při řízení si vyčistím hlavu a mám čas promýšlet spousty věcí. I proto ráda jezdím sama, není pro mě nic horšího než ukecaný spolujezdec. Nyní tahle duševní auto očista nabrala úplně nový rozměr. V autě jsem prostě svobodná, bez roušky. Ty jo, když to takhle napíšu, je to jak zpověď muslimské ženy.

Když už jsme u těch roušek, můj bratr se vrhl na výrobu. Přemístil se k mámě domů a už dva dny okupuje její šicí stroj a bezuzdně likviduje její zásoby stylových látek. Musím se přiznat, že mě naprosto překvapil. To že je na tyhle práce šikovný jsem věděla, ale to nasazení mě opravdu učarovalo. No pravdou je, že to spíš vypadalo v jeho podání jako manická ataka, nebo opravdu dobrý matroš. Tak nevím, zůstanu raději v ideálech a nebudu se po příčině pídit. V bratrově případě je potřeba obrátit staré moudro na: není důležitá cesta ale cíl.

Je večer, víkend končí, vnuk odjel domů k tatínkovi. Piju drink a píšu. Je mi tak nějak smutno a prázdno. Dnešní dávka konspiračních teorií na netu byla již vyčerpána, v okně mi září srdce a v osm proběhl potlesk...

Zprávy o viru začínají být fádní, člověk si zvykne na vše. Uvidíme co přinese zítřek..........