Měla jsem krásné dětství, vyrostla jsem v umělecké rodině, kde se mě a bratrovi rodiče věnovali, blbli s námi a oslavovali každou naši tvorbu. Hlavně táta, mám opravdu spoustu úžasných vzpomínek na naše výlety vláčkem, na procházky Prokopským údolím, na spousty srandiček a pitomin. Máma byla trochu mimo tenhle náš svět, byla praktická, ale zase...
Je po půlnoci, je 18.dubna 2020, je to rok. Je po půlnoci a před rokem touto dobou jsme měly před sebou poslední čtyři hodiny našeho společného času. Je po půlnoci a před rokem touto dobou jsem Tě držela v náručí a mluvila, mluvila.... Nevím, jestli jsi mě ještě slyšela, už jsi byla na cestě jinam, ale i přesto jsem mluvila....
Je ticho....poslední nádech a já ležím vedle tebe a čekám na výdech a další nádech. Je ticho, elektrizující absolutní ticho, naplněné nadějí a očekáváním výdechu. Čím delší to ticho je, tím víc se naděje přetavuje v beznaděj, v jistotu, že výdech už nepřijde, že ten poslední lok vzduchu, který jsi vdechla, zůstane uvnitř tebe. Tisknu tě v náručí a...